Jdi na obsah Jdi na menu

Dekáda kostí a kloubů 2000–2010

31. 5. 2010

DEKÁDA KOSTÍ A KLOUBŮ 2000–2010 / DECADE OF BONES AND JOINTS 2000–2010

Pavel Dungl
Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK FN Na Bulovce, Budínova 2, 180 81 Praha 8, tel.: 566 083 111, e-mail: pavel.dungl@fnb.cz

Priority výzkumného záměru č. MZ 0002384101: Operační léčení v oblasti kyčelního kloubu při úrazech, vrozených vadách, osteopatiích a artropatiích. Zlomeniny páteře v terénu osteopatie.
Muskuloskeletální onemocnění postihují stovky milionů lidí na celém světě a jsou nejčastějšími příčinami dlouhodobého bolestivého strádání a nemocnosti, postihují přitom všechny sektory populace. I přes zlepšenou prevenci a moderní pokroky v léčení vrozených vad, ortopedických onemocnění a úrazů v dětském věku i adolescenci včetně vrozených deformit, jako je např. skolióza, zůstávají v mnoha zemích běžné a významným způsobem zvyšují muskuloskeletální morbiditu. V industriálních zemích se staly bolesti v zádech nejvýraznějším zdrojem pracovní neschopnosti se závažnou ztrátou produktivity, což je násobeno obrovskými částkami na výdaje v sociální síti. Pokroky v zemědělské mechanizaci a vzrůstající silniční provoz v rozvojových zemích způsobují paralelně v globálním měřítku vzestup nehod a následných ortopedických problémů, zejména u dětí a mladých dospělých. Závažná poranění končetin se podílejí až 25 % na celkových výdajích na zdravotnictví ve vyspělých i v rozvojových zemích a tento trend se předpokládá i pro rok 2010. Dopravní nehody mají za následek ztrátu jednoho milionu životů ročně, jsou příčinou 30 milionů těžkých zranění mnohdy s trvalými následky, což stojí ročně na přímých i nepřímých nákladech více než 500 miliard USD (1, 2, 11).
Muskuloskeletální a kloubní onemocnění včetně osteoporózy a úrazů mají specifický význam v jednotlivých věkových skupinách, ve věku nad 65 let tvoří více než polovinu všech chronických onemocnění. Tato zátěž se bude nevyhnutelně zvyšovat v důsledku globálních demografických trendů, které vedou ke stárnutí populace. Paradoxem je, že téměř všechna muskuloskeletální onemocnění trpí menším zájmem medicínských profesionálů, politiků i médií, protože v jejich percepci jsou zdánlivě méně závažné, méně fatální než chronicky medializovaná závažná onemocnění, jako jsou kardiovaskulární choroby, AIDS nebo zhoubné nádory. Osteoporóza může z tohoto výčtu sloužit jako modelový příklad, neboť byla považována za nevyhnutelnou konsekvenci stárnutí u žen. Osteoporóza je jedním z muskuloskeletálních chorobných stavů, která je spojena se sukcesivní mortalitou, stejně jako morbiditou, i když jen ve stárnoucí populaci. Osteoporotické zlomeniny v oblasti kyčle jsou zatíženy dlouhodobou a drahou nemocniční péčí s mortalitou mezi 15–30 %. Kvalifikovaným odhadem je možno určit na 2,5 milionu osteoporotických zlomenin, které se objevují na celém světě každý rok (údaj z r. 2000), v EU je roční incidence zlomenin v oblasti kyčle na úrovni 414 000 případů, a je očekáváno více než zdvojnásobení během příštích 50 let (2).
Je dobře známo, že postmenopauzální ženy mají zvýšené riziko osteoporózy kvůli snížené produkci estrogenu. Fakt, že obě pohlaví mohou být v každém věku postižena osteoporózou,
je méně známý i mezi lékařskou veřejností a z tohoto důvodu byl rozsah této choroby hrubě podceňován. Experti jsou jednotní v tom, že časná detekce je základní pro efektivní léčení osteoporózy a že různé sofistikované techniky, jejichž základem je denzitometrie, mohou odkrýt ztrátu kostní hmoty již ve velmi časném stadiu. Navzdory tomu je ve všeobecném měřítku věnována malá pozornost muskuloskeletální problematice a stále zůstává vzdálena časná diagnostika, a tím i včasná terapie.
Práce na problematice osteoporózy a zejména vyčíslení následků vedly k uvědomění si rozsahu a závažnosti těchto chorobných stavů a přispěly k tomu, že byla zahájena vysoce profilovaná kampaň ke zvýšení veřejného i profesionálního zájmu. Završením těchto snah bylo vyhlášení Dekády kostí a kloubů 2000–2010 i na popud kongresu, který byl uspořádán v Lundu ve Švédsku v dubnu 1998, organizovaným prof. Larsem Lundgrenem, tehdejším přednostou ortopedické kliniky Lundské univerzity a prezidentem Evropské ortopedické výzkumné společnosti – EORS. Více než 70 národních delegátů z rozvinutých států i z rozvojových zemí se sešlo k posouzení globálního impaktu muskuloskeletálních onemocnění a souhlasilo s odstartováním dekády kostí a kloubů v novém miléniu.
Tato aktivita nebyla nijak nová, navazovala na předešlou úspěšnou dekádu mozku, která probíhala v roce 1990–2000 a která byla mohutně medializována – např. jí bylo věnováno 4x plně číslo časopisu Time a zejména zvýšená podpora výzkumu v neurovědách vedla mimo jiné k objasnění Alzheimerovy nemoci a přispěla k velkému zájmu o toto závažné onemocnění v oblasti léčebné i pečovatelské.
Hlavním úkolem Dekády je zvýšit kvalitu života u osob s muskuloskeletálním onemocněním, a to v globálním měřítku. Strategie, jak toho docílit, jsou podobné – zvyšováním odborné i laické pozornosti na tuto problematiku, upozorňováním na rostoucí zátěž muskuloskeletálních onemocnění na celkovou ekonomiku společnosti, stimulovat pacienty k větší spoluúčasti na jejich vlastním zdraví, zavést smysluplnou finančně efektivní prevenci a léčení a rovněž motivovat výzkum k další práci na tomto poli.
V Lundu bylo odsouhlaseno 5 hlavních cílových oblastí. Tvoří je osteoporóza, kloubní onemocnění, těžké úrazy končetin, spinální onemocnění a postižení dětí. Dekáda kostí a kloubů je vedena řídícím výborem složeným z profesionálů i ze zástupců pacientské veřejnosti. Výbor pracuje koordinovaně a slaďuje jednotlivé aktivity Dekády. Od svého odsouhlasení v r. 1998 více než 650 profesních a pacientských organizací na celém světě se oficiálně přihlásilo k Dekádě. Více než 40 národních zájmových skupin vzniklo pro to, aby apelovaly u vlád a koordinovaly aktivity v jejich zemích na národních úrovních. Na nevládní úrovni byla aktivita těchto zájmových skupin směřována k zaměření pozornosti na dosažitelné cíle. Národní zájmové společnosti zajišťují naplňování všeobecných cílů dekády a vyvíjí soustavnou činnost v intencích odpovídajících danému území. Ke zvýšení vážnosti mezinárodní dekády je důležité získat oficiální vládní podporu od všech relevantních národních společností. Ustavující dokumenty Dekády byly podepsány v prosinci 1999 vládami Rakouska, Brazílie, Bulharska, České republiky, Finska, Gruzie, Maďarska, Íránu, Holandska, Rumunska, Saúdské Arábie, Švédska, Tchaj-wanu,Tanzanie a Velké Británie. Postupně schválily a podepsaly Dekádu kostí a kloubů i další státy, USA sice až v r. 2002, ale s velkou vážností a s projevem prezidenta G. W. Bushe, který vyhlásil Národní dekádu kostí a kloubů na léta 2002 až 2011. Zhuštěný text jeho projevu říká:
Život prostý denních bolestí v kostech a kloubech je něco, co většina lidí považuje za dané. Naše kosti, klouby, svaly a pojivové tkáně jsou struktury, na kterých jsou ostatní orgány plně závislé. Dávají nám sílu, mobilitu, ochranu, stabilitu a dovolí nám vykonávat velkou rozmanitost fyzických aktivit, které jsou součástí našeho denního života. Naše myoskeletální uspořádání je však současně komplexním systémem měkkých tkání i kostí, které jsou pravidelně obětí traumat, metabolických a genetických procesů a postupného opotřebování aktivním životem. Tato úrazová postižení a choroby mohou přejít do chronických obtíží, které buď záchvatovitě, nebo častěji permanentně ovlivňují lidské zdraví a životní pohodu.
V USA jsou muskuloskeletální onemocnění hlavní příčinou fyzické nemocnosti.
Stavy jako osteoporóza, osteoartritida, revmatická artritida, bolesti v zádech, funkční problémy a zlomeniny postihují stovky milionů lidí na celém světě. Mnoho dětí trpí pro mrzačící kostní a kloubní onemocnění a deformity, které jim znemožňují plné prožívání zdravého života. Množství muskuloskeletálních onemocnění se bude zvyšovat se stářím populace. V hodnotovém žebříčku naší kultury je na předním místě fyzická aktivita a snaha o udržení dobré fyzické kondice do vysokého věku, tím dochází rovněž ke kumulaci stresových faktorů na kosti a klouby. Obtíže, které následně vznikají, pokud zůstanou prvotní symptomy neléčeny, mohou vyústit ve výraznou bolest a mohou ovlivnit schopnost k práci, vést k životnímu diskomfortu a na druhé straně přímo nebo nepřímo zvyšují výdaje na zdravotní péči.
Národní kostní a kloubní dekáda 2002–2011 předpokládá řadu mezinárodních iniciativ mezi lékaři, zdravotníky, pacienty, společnostmi, které pracují společně na zvýšení vědomí důležitosti muskuloskeletálních onemocnění a v realizaci výzkumu a vývoje terapie, preventivních opatření a péče o tato onemocnění. Pokroky v prevenci, diagnostice, léčení
a výzkumu těchto onemocnění budou významně ovlivňovat kvalitu života naší stárnoucí populace.
Na národních i mezinárodních úrovních spolupracují příslušné vládní i nevládní instituce
a privátní sféra na obecné i vysoce specializované úrovni. Tyto iniciativy zahrnují vědce zkoumající možné genetické faktory kloubních a kostních onemocnění a zkoumající hormony, růstové faktory a léky regulující muskuloskeletální systém. Další výzkumy se zaměřují na zkoumání kostní denzity, kvality a metabolizmu, další na zvýšení trvanlivosti kloubních náhrad u těch pacientů, kde denní aktivita je nevratným onemocněním výrazně postižena. Tento výzkum se snaží najít způsoby, jak ovlivnit bolest a odstranit strádání a dát tak dětem i dospělým příležitost k lepšímu životu. Díky tvrdé práci těchto vybraných výzkumníků došlo k velkému posunu v chápání a léčení myoskeletálních onemocnění. Pochvalou je třeba ocenit jejich úsilí a podporovat je v pokračování jejich vytrvalé vědecké a výzkumné práce, jejíž výsledky pomohou pacientům trpícím těmito onemocněními. Rovněž doufám, že všichni Američané dostanou více informací o muskuloskeletálních problémech a jejich dlouho i krátkodobých efektech, ale též o léčebných postupech a lécích, které jsou schopny jim pomoci. Z toho důvodu podepisuje prezident Spojených států George Walker Bush Národní dekádu kostí a kloubů na léta 2002–2011 a podporuje tuto iniciativu s odpovídajícími programy a aktivitami, které směřují k dalšímu výzkumu v této důležité oblasti (13).
Klíčovou strategií Dekády bylo oficiální uznání OSN, tak se podstatně zvýšila politická kredibilita a program vstupuje v platnost na praktické úrovni. V květnu 1999 řídící výbor Dekády jednal s generálním sekretářem OSN Kofi Annanem a tento byl rozsáhle informován o iniciativách Dekády, prezentace tohoto výboru byla vstřícně přijata v listopadu1999 a OSN oficiálně zaregistrovalo Dekádu kosti a kloubů (10). Dekáda také pracuje těsně s WHO, kde byla zřízena zvláštní skupina pro osteoporózu a s ní spojené problémy.
Dekáda kostí a kloubů 2000–2010 byla formálně odstartována v sídle WHO v Ženevě 13. ledna 2000. Již předtím v listopadu 1999 byla přijata jako iniciativa Spojených národů. Dekáda je globální kampaň, která má zvýšit kvalitu života u lidí, kteří mají muskuloskeletální problémy, a zvýšit znalost a léčení těchto chorob výzkumem, prevencí a edukací. Jedním z cílů kampaně je obrátit pozornost veřejnosti na význam muskuloskeletálních poranění a onemocnění a rovněž vyzvat pacienty ke spolupráci na jejich léčení, vytvářet prostředky pro preventivní aktivity a výzkum a nastavit neztrátovou prevenci a léčení. Ve schvalovacím dokumentu Kofi Annan, tehdejší generální sekretář OSN, prohlásil, že Dekáda apeluje na vlády celého světa pracovat společně na národní i mezinárodní úrovni na prevenci a léčení muskuloskeletálních onemocnění.
Ke zdůvodnění této rozsáhlé a koordinované akce byla použita vybraná demografická data, dokumentující znepokojivý vývoj v lokálních i globálních parametrech. Zdravotní systém na celém světě bude čelit těžkým finančním problémům v příštích 10–20 letech právě pro rychlé zvyšování počtu lidí trpících muskuloskeletálními onemocněními. Kloubní a kostní onemocnění tvoří více než jednu polovinu chronických onemocnění u populace starší 50 let věku ve vyspělých zemích a jsou nejčastější příčinou těžkých, dlouhotrvajících bolestí a neschopnosti (6, 14, 15).
Mezi hlavní cíle Dekády náleží krom dalších:
Uvědomit si závažnost břemene, kterým zatěžují společnost muskuloskeletální choroby.
Podpořit pacienty v aktivním přístupu k jejich onemocnění a spolurozhodování o léčení.
Vytvořit preventivní a terapeutické přístupy, charakterizované příznivým poměrem ceny k účinnosti. Soustavným a intenzivním výzkumem odkrýt dosud nepoznané aspekty muskuloskeletálních onemocnění (5).

Některá fakta o muskuloskeletálních chorobách:
40 % lidí starších 70 let je postiženo osteoartrózou kolenních kloubů. 80 % pacientů s osteoartrózou má ve znatelné míře omezený pohyb a 25 % nemůže vykonávat běžné denní aktivity. Revmatoidní artritida během deseti let od nástupu vede k plné ztrátě pracovní schopnosti u 51–59 % nemocných. Bolesti v bedrech dosáhly epidemických rozměrů, trpí jimi alespoň jednou za život 80 % lidí. V roce 1990 bylo hlášeno v celosvětovém měřítku 1,7 milionu osteoporotických fraktur v oblasti kyčle. Toto číslo překročí 6 milionů do r. 2050 (11).
V rozvojových zemích jsou nejčastěji postiženy mladé a mladší věkové ročníky, 15–20 milionů zranění se v těchto zemích objevuje každý rok v důsledku silničních dopravních nehod a vojenských konfliktů. Finanční náklady jak v rozvinutých, tak rozvojových zemích eskalují. Podle OSN mají kloubní onemocnění, bolesti v zádech, osteoporóza a končetinová poranění po nehodách a vojenských konfliktech enormní význam jak individuální, tak i společenský s obrovskými dopady na zdravotní a sociální systémy jednotlivých zemí. Existují efektivní cesty k prevenci a léčení těchto závažných onemocnění, ale je třeba tuto iniciativu usměrnit a v těsné a plodné spolupráci ji dále rozvíjet. Monitorovací projekt Dekády směřuje ke zjišťování incidence a prevalence muskuloskeletálních ochoření a jejich impaktu na jednotlivce, rodiny a společnosti. Dále identifikuje mezery ve znalostech a dosahuje také konsenzu, jak kvantifikovat postižení způsobené muskuloskeletálními chorobami. S těmito informacemi se mohou rozvíjet další strategie ke zlepšování kvality života lidí s muskuloskeletálními onemocněními.
Americká akademie ortopedických chirurgů /AAOS/ ve spolupráci se skupinou Dekády kostí a kloubů sponzorovala výzkumný projekt zaměřený na kvantifikaci sociální a ekonomické zátěže myoskeletálních onemocnění a traumat se zaměřením na současný stav a budoucí úkoly. Na této aktivitě se podílelo mnoho subjektů, počínaje medicínskými specialisty a odbornými společnostmi přes zástupce pacientů po vládní agentury zabývající se touto problematikou. Účelem byla identifikace a analýza závažnosti těchto nemocí a poranění, seznámení se s podobnými aktivitami v zahraničí tak, aby bylo možno vybudovat jednotnou strategii léčení a výzkumu na tomto poli, jak ve Spojených státech, tak v Evropě (3, 4, 7, 11, 12).
Muskuloskeletální onemocnění postihují stovky milionů lidí na celém světě
a očekává se ostré zvýšení tohoto množství při očekávaném zdvojnásobení počtu populace starší 50 let do roku 2020. Jenom ve Spojených státech při sledování těchto onemocnění národním úřadem pro sledování zdraví populace je na přelomu století zachyceno 36,4 milionů civilistů a k tomu je dalších půl milionu rezidentů ošetřovacích ústavů s muskuloskeletálním postižením, tzn. že každý sedmý Američan trpí tímto postižením. Muskuloskeletální postižení je na prvním místě mezi muži i ženami ve všech velkých rasových skupinách
a budoucí příčinou omezení aktivity mezi obyvatelstvem USA, tj. přepočítáno na
48 milionů osob s omezenou aktivitou a 153 milionů hospitalizačních dnů v roce 1995.
V roce 1995 28,6 milionů osob utrpělo poranění pohybového ústrojí, tzn. to je více než polovina všech poranění za každý rok. Podvrtnutí, luxace a zlomeniny přitom tvoří 46 % všech těchto poranění. Toto onemocnění a úrazy si vyžádaly více než 3 miliony hospitalizací a rovněž 131 milionů návštěv u lékařů, více než 5,7 milionů hospitalizovaných, či 7,3 milionů různých ambulantních výkonů.
Výdaje za muskuloskeletální postižení tvořily 215 miliard dolarů v přímých
i nepřímých nákladech v roce 1995, na přelomu století to již bylo více než 250 miliard. Artritida, nebo artróza je na prvním místě mezi chronickými poruchami pohybového aparátu. Zasahuje každého osmého Američana v každém věku a 50 % obyvatel, kteří jsou starší 65 let. Artritida je častější příčina omezení aktivity, než jsou srdeční choroby, rakovina nebo diabetes. Spinální problémy jsou nejčastějšími muskuloskeletálními postiženími a tvoří více než jednu polovinu všech dnů s omezenou aktivitou a více než 61 % hospitalizačních dnů. 75–85 % veškeré populace bude mít nějakou formu bolestí v zádech během jejich života. Cca 1 % obyvatelstva v USA je chronicky nemocné nebo invalidizováno pro bolesti v zádech a 1 % je postiženo při chronickém průběhu nemoci. 2 % pracovních sil v USA utrpí úraz páteře každý rok, víc než 16 milionů návštěv u lékaře se rekrutuje z pacientů s problematikou spinální.
Osteoporóza postihuje 10 milionů Američanů a 18 milionů je v rizikové skupině, přitom
80 % tvoří ženy. Každý rok je registrováno cca 1,3 milionů zlomenin a z toho 500 000 vertebrálních zlomenin je přičítáno osteoporóze. Náklady na toto léčení se zdvojí v příštích 50 letech, pokud prevence a léčení nebudou účinné a nebudou efektivní. Dvě třetiny populace, které utrpěly zlomeninu v oblasti kyčle, se nevrátí na stejnou pozici v předchorobí, cca jedna z šesti bílých žen utrpí zlomeninu v oblasti kyčle během svého života. Počet zlomenin v oblasti kyčle se zvyšuje exponencionálně s rostoucím věkem, počínaje od 65. roku věku se tyto počty zdvojnásobují každou dekádou dalšího života. Zhruba polovina všech amerických žen starších 50 let utrpí osteoporotickou zlomeninou ve zbytku života. Výdaje na tyto choroby stály v r. 2000 ročně přes 250 miliard dolarů, přitom výdaje na ortopedický výzkum byly odhadovány na necelých 100 milionů dolarů ročně. Z této částky je pouze 1/5 věnována klinickému výzkumu. Další nepříjemnou skutečností je výuka na lékařských fakultách, která je většinou minimální, podle posledních zjištění 1/3 absolventů lékařské fakulty se nikdy nesetkala s ortopedií (1, 7). Americká akademie vytvořila skupinu ortopedických chirurgů, jakousi zvláštní akční jednotku, která zpracovala národní akční systém v USA. Tvoří jakousi zastřešující organizaci, ve které je ortopedická chirurgie v partnerském vztahu s ostatními organizacemi, jako jsou společnosti pacientů, právníci zabývající se medicínou, vláda, průmysl a výzkum, který se zabývá muskuloskeletální péčí. Tímto partnerstvím bude možno lépe splnit úkoly a cíle Dekády kostí a kloubů. Důležitou roli přitom hraje edukace pacientů, rozšiřování informací o závažnosti muskuloskeletálních ochoření mezi laickou veřejností a spolupráce s ortopedickými pacienty.
V Evropě se bude situace vyvíjet obdobně jako v USA. Postižení pohybového aparátu se bude zvyšovat v příštích 30 letech tak, že se stanou nejčastější příčinou obtíží mezi starší populací, přitom průměrný věk populace se stále zvyšuje. Počet jedinců starších 50 let se zdvojnásobí mezi léty 1990–2020. V Evropě se v roce 2010 očekává poprvé v historii více starších lidí nad 60 let než mladých lidí pod 20 roků věku. Výrazně vzroste absolutní počet pacientů s klinicky závažnou osteoporózou.
Osteoporóza je definována jako progresivní skeletální onemocnění charakterizované ztrátou kostní hmoty a deteriorací a mikroarchitektury s následným vzestupem kostní fragility a k náchylnosti k frakturám. Klinická relevance osteoporózy rezultuje ve vzniku fraktur, které se objevují na oslabené kosti. Tyto zlomeniny jsou zpravidla bez problémů léčeny, ale péče se již nevěnuje příčině, tj. osteoporóze a jejímu adekvátnímu léčení. Klinické pokusy demonstrují, že léčení, které se dostane pacientům s osteoporózou nebo s frakturou z fragility, může snížit riziko budoucích fraktur až o 50 %, z toho důvodu vyšla řada článků o prevenci fraktur, což vyústilo v okřídlené heslo: zlomeninám je třeba předcházet spíše než je léčit, až když se objeví.
Diagnostika a léčení osteoporózy není snadné, a proto většina specialistů, kteří se zabývají léčením zlomenin, prostě léčí zlomeniny. Důvodem k takovému přístupu je časová náročnost
a finanční zdroje. Chybí rovněž jednoduchý algoritmus a protokol pro léčení osteoporózy. Současné studie ukazují, že ortopedičtí chirurgové stále pomíjejí důkladné vyšetření a léčení pacientů s osteoporózou, kteří jsou přijati s úrazy vzniklými nízkou energií násilí. Každá druhá žena a každý třetí muž nad 50 let věku je ohrožen osteoporózou a osteoporotickou zlomeninou. Celoživotní riziko pro osteoporotickou zlomeninu v oblasti kyčle, páteře nebo zápěstí je udáváno na 40 % u bílé rasy v Evropě. Riziko pro zlomeninu v oblasti kyčle je mezi
11–18 % u žen, což je obdobné riziku karcinom prsu, dělohy a ovarií. Vertebrální fraktury
jsou 2x až 3x častější než zlomeniny v oblasti kyčle, ale pouze jedna třetina z nich je diagnostikována jako osteoporóza. V USA se vyskytne 1,5 milionu osteoporotických zlomenin ročně, z toho 250 000 v oblasti kyčle, 250 000 distálního radia a 700 000 vertebrálních zlomenin.
Ve Velké Británii je to více než 300 000 osteoporotických zlomenin za rok, v Německu
130 000 zlomenin v oblasti kyčle bylo operováno v roce 1999. V EU se vyskytuje ročně
480 000 zlomenin v oblasti kyčle. Počet zlomenin v oblasti kyčle se bude dramaticky zvyšovat.
Množství obyvatel Evropy starších 65 let se zdvojnásobí do roku 2040, počet zlomenin v oblasti kyčle se odhaduje na 970 000, tato čísla mohou být primárně vysvětlena stárnutím populace a jsou založena na presumpci, že ve zdravotním stavu obyvatelstva nenastanou žádné změny a prevence těchto zlomenin zůstane na dnešní úrovni. Náklady na léčení pacientů s osteoporózou budou stoupat, zvýšení nákladů do roku 2030 může být 3x až 8x vyšší. Až jedna třetina pacientů, kteří utrpí zlomeninu proximálního femuru, zemře na jeho následky. 5 % zmírá při iniciální hospitalizaci, 10 až 25 % zemře do 1 roku od úrazu. Mortalita u těchto zlomenin je spojena se závažnou nemocí a ztrátou funkce. Jedna polovina zraněných nedokáže obnovit úroveň předúrazové mobility, 25 % z těchto pacientů vyžaduje trvalou ústavní péči. Pacienti, kteří jednou utrpěli zlomeninu osteoporózy v kterékoliv lokalizaci, mají 2x vyšší riziko budoucí fraktury ve srovnání s osobami, které zlomeninu neprodělaly. Pacienti se zlomeninami zápěstí, kyčle, proximálního humeru nebo hlezna, vzniklými nízkou energií násilí, mají 4x větší riziko budoucí fraktury nežli individua bez této anamnézy. Až 50 % pacientů s vertebrálními frakturami utrpí další vertebrální zlomeninu do 3 let, většina však již během prvního roku. Tito pacienti mají 5x vyšší riziko budoucích podobných zlomenin a 2x vyšší riziko zlomenin v oblasti kyčle. Fraktury distálního radia se objevují cca o 15 let dříve než zlomeniny v oblasti kyčle a měly by být osteologicky vyšetřeny a adekvátně osteologicky léčeny. 95 % pacientů s osteoporotickými zlomeninami je propouštěno z nemocnic, aniž je provedena adekvátní evaluace osteoporózy a nastavena aspoň bazální medikace.
V analýze 300 randomizovaných pacientů se zlomeninou krčku pouze 19,3 % dostálo preskripci medikace cíleně na osteopenii v okamžiku jejich propuštění. Ve 13,3 % to bylo však pouze kalcium a jenom 6 % z celé skupiny dostalo odpovídající léky zabraňující kostní resorpci a léky na osteoporózu. 81 % pacientů bylo propuštěno bez odpovídající medikace a nikdo z nich neměl denzinometrii po dobu hospitalizace. Fredman a spol. podrobili analýze 1 164 pacientů s frakturou distálního radia a zjistili, že pouhých 2,8 % bylo vyšetřeno na kostní denzitu a pouze 22,9 % obdrželo nějakou medikaci k léčení osteoporózy. Ve studii Torgersona a Dolana se dostalo pacientům s vertebrální osteoporotickou zlomeninou ve 39 % antiresorptivní terapie, naproti tomu u zlomenin v oblasti kyčle ani v jediném případě. Z 56 dánských ortopedických oddělení pouze 7 pracovišť (12,5 %) odesílalo pacienty se zlomeninami s nízkou energií násilí k denzitometrii a pouze 6 (10,7 %) zahájilo léčení osteoporózy (3, 4). Situace na českých ortopedických i traumatologických pracovištích jistě nebude lepší, zatím však chybí přesnější analýzy. Jedním z cílů výzkumného záměru je i snaha o adekvátní diagnostiku a medikaci pacientů s osteoporotickou zlomeninou a vytvoření fungujícího protokolu k usnadnění diagnostiky a léčby.
V duchu vyhlášení WHO byl zvolen i program našeho výzkumného záměru v rámci dekády kostí a kloubů. Základní problémové oblasti se kryjí s vyhlášenými programy a jednotlivé dílčí výzkumné projekty mají za úkol ověřit na základě „evidence based medicine“ epidemiologii a randomizované terapeutické postupy u zlomenin proximálního femuru a zjistit ve spolupráci s revmatology laboratorní nálezy a stanovit optimální terapeutické směrnice v oblasti preventivní i kurativní, stejně jako určit podíl osteoporotických zlomenin. Spinální problematika je samostatným výzkumným programem a stanovení indikací a srovnání výsledků kyfoplastiky a vertebroplastiky bude jistě přínosné. Otázce kloubních postižení u artropatií hemofilických i hraničně i u nádorových destrukcí se věnují další dva dílčí výzkumné úkoly. Pátý program (vrozené vady pohybového ústrojí) byl věnován proximální femorální deficienci a zejména v této problematice byly učiněny překvapivé a prioritní objevy. Výzkumné práce byly provázeny nepřízní ministerských úředníků všech vlád, za kterých projekt v létech 2004–2011 probíhal či měl probíhat. Neustálé krácení financí až po úplné zastavení financování(!) jistě poznamenalo rozsah výzkumných prací, nikoliv však, jak doufám, kvalitu. Jsem jménem celého řešitelského kolektivu oprávněn poděkovat časopisu Ortopedie za vyhrazení celého čísla problematice Dekády kostí a kloubů a s ní spojeného výzkumného záměru. V úvodníku záměrně cituji pasáže z jednotlivých zakladatelských národních proklamací a z prohlášení prezidenta USA, týkajících se výzkumu muskuloskeletální problematiky.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA