Jdi na obsah Jdi na menu

Rozhovor prezidenta republiky pro týdeník Zdravotnické noviny

29. 5. 2010

Rozhovor prezidenta republiky pro týdeník Zdravotnické noviny o nemocniční péči

Rozhovory, 23. 6. 2008

Těší nás, že jste si pro zákrok vybral české pracoviště. O to více, že pan profesor Dungl je členem redakční rady Lékařských listů Zdravotnických novin. Proč jste se rozhodl pro operaci u nás a nikoli v zahraničí jako mnohé jiné celebrity?

Pro mne to nebylo žádné rozhodování. Zásadně jsem proti postojům typu zahraniční je dobré a domácí špatné. Nemyslím, že v Innsbrucku umějí lépe operovat než v Praze. Některé naše „celebrity“ (což je Váš termín) si v tomto smyslu nevidí ani na špičku svého nosu. Netýká se to samozřejmě jen lékařské problematiky.

Podle jakých kritérií jste si vybral operatéry prof. Dungla a prof. Sosnu? Považujete za reálné, že by jedním z efektů změn, kterými naše zdravotnictví nyní prochází, mohla být možnost pro každého pacienta vybrat si svého operatéra a získat co nejvíc informací pro toto rozhodnutí?

Prezident republiky bude pravděpodobně mít v každé zemi a v každé době větší možnost výběru a pozornosti než standardní pacient. Ale ani v mém případě nešlo o žádné rozhodování se. Jeden a půl desetiletí se u prof. Dungla léčím, několikrát jsem u něho dostal sádru na má různá sportovní zranění, považoval jsem to proto více méně za samozřejmost, že se obracím na něho.

V poslední době se hodně mluví o tématu partnerské komunikace mezi lékařem a pacientem. Jak probíhala diskuse mezi Vámi a lékaři na téma volby léčebných postupů a průběhu terapie – mohl jste si vybrat z různých možností a podílet se na rozhodnutích?

Rozhodování je v podstatě o jedné jediné věci – ano či ne. Tady je role pacienta zásadní. Jinak jsem o ničem diskuse nevedl. Ponechal jsem si ale volbu okamžiku operace. Potřeboval jsem se alespoň 3 měsíce pevně „uchopit“ svého druhého funkčního prezidentského období a také maximálně využít následné politické okurkové sezóny, kterou léto nesporně je. Proto počátek června. Superpolitickou sezónou je vždy až září, resp. už konec srpna.

Podle sdělení lékařů Vám byl implantována verze kloubu, která se používá u mladších lidí a sportovců. Byla to Vaše volba učiněná na základě toho, co nejlépe vyhovuje Vašemu životnímu stylu apod.?

Snad, pořád mám ambici mít kyčel více než jen na chození. Pořád se nechci vzdát tenisu, výletů do hor, snad i lyžování. Ale já jsem žádné rozhodování neprováděl, to je velmi technická otázka, ta není pro pacienta.

Jak se k Vám chová nemocniční personál? Máte pocit, že stejně jako k běžnému pacientovi, nebo je zde cítit přece jen rozdíl?

Nemám si na co stěžovat, jsou výborní. Skoro bych ale věřil tomu, že se takto velmi kvalitně chovají i k jakýmkoli jiným pacientům.

Pocítil jste během své aktuální hospitalizace či předoperačního období na vlastní kůži nějaký konkrétní nedostatek, daný například systémem a organizací zdravotní péče?

Jsem poměrně dost kritický člověk, ale žádné specifické postřehy v této věci nemám. Všichni si stěžují na nedostatek sester. S tím je třeba něco dělat, protože jejich role je – jak vidím sám na sobě – mimořádně důležitá.

Jak se díváte na možnost větší role pojišťoven v procesu terapie jejich klientů? (Např. způsobem: „Dáme nemocnici určitý balík peněz a za to chceme určitý počet totálních endoprotéz během jednoho roku.“) Měly by se pojišťovny více zajímat a zasahovat do fungování této péče podle toho, jak efektivně jsou zužitkovány finanční prostředky např. právě na plánovanou ortopedickou operativu, jaké má daná klinika výsledky, procento komplikací, čekací doby...?

Nejsem zastáncem „pojišťovacího“ modelu financování zdravotní péče, i když vím, že mohou být i horší modely. Mezi ně patří v podstatě neregulované systémy, resp. centralisticky regulované systémy. Já jsem zastánce modelu orientovaného na pacienta. Jen ten může být brzdou neomezeného nárůstu poptávky po zdravotní péči. Pojišťovny jsou jen prostředníkem.

Jak dlouho jste na zákrok čekal Vy sám?

Nečekal jsem, resp. od loňského podzimu jsem operaci spíše oddaloval.

Měl jste před zákrokem z něčeho obavy? Pokud ano, z čeho?

Nikdy v životě jsem nebyl na operaci, nedovedl jsem si to všechno přesně představit. Často používám – i v debatě o našem společenském a ekonomickém systému – termínu „gap (neboli mezera) mezi očekáváním a skutečností“. Aplikuji-li to na sebe, žádná velká mezera u mne při tomto chirurgickém zákroku a při následné léčbě – na žádnou stranu – nevznikla.

Co říkáte na nemocniční stravu? Chutná Vám?

Není na co si stěžovat, firma Aramark, která stravu standardní i nadstandardní na Bulovce zajišťuje, je dobrá. Mně chutnalo.

Jak dlouho má  probíhat Vaše rehabilitace a je pro Vás připraven nějaký speciální rehabilitační program? Kdy plánujete opět začít s tenisem a jaký je názor lékařů?

Po zhruba dvou týdnech na ortopedické klinice prof. Dungla ve Fakultní nemocnici Na Bulovce hodlám podobnou dobu strávit na Rehabilitační klinice Malvazinky. Pak rekonvalescence – už spojená s intenzivní prací – na zámku v Lánech. (Ostatně moje maminka měla před nedávnem podobný léčebný průběh – operace u prof. Bartoníčka na Vinohradech, Malvazinky, Lány.) Tenis teď opravdu ještě neplánuji, o tom se mi zatím jenom zdá. Teď plánuji možnost normálně chodit a normálně sedět.

Zdravotnické noviny, 23.6.2008

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA